Stan generála Selima, tábor poblíž Skal Temnoty…
„Tak si to ještě jednou shrneme.“ pravil Selim, generál vojsk Valdunu a svěřené armády Ulduru samotným Tarmalem.
„Poblíž Galmathuru jsme vytěžili většinu nalezišť Meheriditu, který nyní směřuje do pouště. Obyvatelé Dávné pýchy nerozmístili žádné hlídky, takže to bylo bez zbytečného boje. Karavana pojede přes Temný les, démoni nám pročistí cestu od příšer, které nehodlají spolupracovat. Přeplují zátoku a obejdou území hobitů dříve než si jich někdo všimne. Na severu od Milmirienu bude čekat loď která bezpečně převezme náklad. Cesta do hlavního města by už měla být bez problému.“
Ostatní ve stanu jen mlčky přikývli, očekávajíc zbytek Selimova plánu.
„Tři tucty kostlivců s jedním nekromantem připlují na ostrov Irbos a začnou předstírat hledání relikvií. Hrstka z nich bude pokračovat na západ, kde připraví návnadu pomocí Hlasu smrti. Je jen otázkou hodiny, než si jich všimnou hlídky Hvězdného hvozdu a vyšlou oddíl. Elfové odnesou relikvii aby ji zničili a pravděpodobně vyšlou sokoly směrem k ostrovu, kde odhalí zbytek kostlivců. To nám dává trochu času na hlavní záměr tohoto výpadu. Máme informace, že se zde nalézají zapomenuté hrobky upírů. Počítáme s tím, že elfové na ostrově kostlivce rozpráší, jejich úkol je ale jen zdržovat. Nekromant mezitím sestoupí do podzemí a probudí upíry. Ti ho pravděpodobně zabijí, ale budou rozzuření a žíznit po krvi, elfy vycítí na míle daleko. Pak začíná zábava.“
Pár z přítomných důstojníku se krátce uchechtlo.
„Oddíl elfů bude rozpárán na kaši. Upíři budou naslouchat Hlasu smrti a budou jej chtít získat. Jejich tradice a kodex jim nedovolí volání ignorovat. Proto budou pokračovat přes řeku k západním hranicím Hvězdného hvozdu. Uvědomujeme si, že nemrtví pravděpodobně přijdou o jednu z relikvií, stále to ale stojí za ten masakr a zmatek, kteří upíři v pomstě vyvolají.“
Selim dal prostor dotazům, odpovědí mu však bylo jen ticho. Proto dále pokračoval.
„Elfové si s upíry neporadí, v lese je budou lovit týdny. Vyšlou proto posla do Ilmerosu, aby korunu Calternu zpravili o útoku na jejich území. Ti vyšlou posily a veškeré dění se bude upínat k záchraně Hvězdného hvozdu. A to přesně chceme.“
Významně se ohlédl po ostatních, nikdo však nic nenamítal.
„Mezitím kdy budou elfové odolávat hněvu upírů, může karavana na východě bezpečně dorazit až k hranicím naší pouště a my se zde na západě můžeme pustit do práce. Těžba Meheriditu je již domluvená s králem temných elfů, cena byla stanovena. Máme k dispozici dvě stě nemrtvých kopáčů, kteří budou neúnavně směřovat k ložisku rudy. Pro pomoc se rozhodly i tři klany orků a dva kmeny barbarů, jenž budou hlídat severní bránu před případným čmucháním. Neočekávám ale žádné komplikace. Dotazy?“
V tom najednou promluvil Karnath, velmistr nekromantů.
„Selime, tvé uvažování je příliš podlé i na mě. Chceš využít Prastaré z Irbosu jako nástroje a vzácnou relikvii jako hračku. Jen proto aby jsi mohl zde těžit rudu. Proč?“
Selim pohlédl na velmistra a usmál se tak temně, že i nemrtvý o krok ucouvl.
„Ano, přesně to mám v plánu. Je mi ukradený váš kodex a pravidla. Dohoda s Tarmalem byla taková, že budeme šířit zlo a těžit si kde chceme. Vynechal jsem snad něco? Navíc jsem nedomluvil.“
Generál se zpátky sklonil k mapě, a ukázal prstem na zemi mrtvých.
„Většina vytěžené rudy směřuje do pouště, část však zůstala zde. Již teď mají naši technici dostatek materiálu, aby mohli započít práce na zbrani. Odhadovaná ruda našimi těžaři v tomto okolí by měla bohatě stačit na její dokončení. A než poslední upír v Hvězdém hvozdu se rozplyne v prach, budeme zde s těžbou hotovi. Následně vše přepravíme do Galmathuru.“
„O jakou zbraň se jedná?“ zeptal se Malloth, generál temných elfů.
„To je, můj příteli, moje nejoblíbenější část plánu!“ odvětil Selim, poodstoupil od stolu směrem k obrazu za ním a strhnul z něj plátno.
„Jedná se o prototyp stroje času. Zatím jsme sestrojili jen půlmetrovou verzi a zkoušeli ho pouze na živých škorpionech v poušti. Při spuštění došlo v okolí tří metrů k posunu časem vpřed o padesát let. Škorpioni poblíž zestárli, zemřeli a rozpadli se v prach. Následně přístroj nahromadil něco, co není energie, ale pracovně tomu říkáme záporná časohmota. Tu jsme pak uvolnili u poškozeného vrtu, jenž explodoval dva dny předtím. Během chvíle se objevil výbuch plynu v obráceném čase, tedy smrštil se zpět do stroje a následně se i jeho poškozené části poskládaly. Technici následně opravili příčinu závady aby se neopakovala. A teď to nejlepší!“
Selim se nadšeně otočil zpět k přítomným důstojníkům a generálům, kteří na něj zmateně zírali.
„Přístroj nefunguje pouze na živé bytosti, sbírá ale záporný čas z okolní hmoty, která je organická. Nový typ bude vysoký třicet metrů a bude pracovat na bázi pulzujícího posunu času. Uvrhne vpřed o padesát let, vrátí zpět padesát let rovno stejné hmotě. Znamená to tedy, že pokud bude v okolí přítomno deset kostlivců, kteří nemohou zemřít, vezme jim to padesát let jejich existence a vrátí okolí padesát let zpět rovno hmotě deseti kostlivců, což vrátí v čase další nemrtvé do naší přítomnosti. Tito nemrtví budou zmatení ale Tarmal se postará o jejich ovládnutí. Přístroj vrací hmotu náhodně, logicky na upíry a zombie bude potřeba více hmoty než na navrácení kostlivců. Bude možné pozorovat posuny v čase, které se projeví mihotáním přízraků pohybujíc se časem obráceně, jenž dojdou na konci pulzu ke zhmotnění. Čím více nemrtvých bude přítomno poblíž stroje, tím silnější bude následující pulz a počet přízraků minulosti. Pro účinnost stroje jsme se rozhodli změnit klad na padesát a zápor na pět let, což nám dává možnost využít desetinásobek hmoty na jeden pulz. Má to však svoje riziko.„
Selim pohlédl do očí každému z přítomných, aby se pokochal jejich vyděšenými a opovrženíhodnými výrazy. Hraje si na boha, říkají si. O to lepší měl z celé situace pocit.
„Pokud bude příliš mnoho hmoty uvrhnuto časem zpět, může dojít k časové propasti a nevratným časovým anomáliím. Bezpečná vypočtená hranice je 400 let zpět, což dle našich odhadů oživí armádu rovno dvaceti tisícům nemrtvých. Po vypnutí stroje jej naši technici rozeberou a naše vojska se stáhnou zpět do pouště. Takto zní dohoda s Tarmalem. Proto zde, ve Skalách Temnoty, vytěžíme Meheridit do posledního valounu a nikdo naše rozkazy nebude zpochybňovat.“
Následně pohlédl zpříma na velmistra nekromantů.
„Do té doby, můj drahý Karnathe, jste pro mě jen nástroje, a vaše relikvie jen hračky.“